Poslední zpráva se nám poněkud zatoulala, omluvte prosím drobné zpoždění 🙂
Poslední závodní den do bojů zasáhly Terka a Kačenka v disciplině 100m volný způsob. Terezce se nepovedlo napravit dojem z nevydařených výkonů na tomto mistrovství a zaplavala čas, kterým by snad mohla začít závod na 5km. Je to škoda, její tréninkové časy těsně před ME dávaly tušit kvalitnější výkony.
Unavená Kačenka zabojovala a doplavala těsně za svým osobním nejlepším výkonem. Její vystoupení v Reykjavíku bylo vydařené, zaplavala si 2x finále, co je v jejím věku příslibem do budoucích let.
Honza měl na programu těžkou disciplinu 200m volný způsob a již ranní start ukázal, že ho nečeká nic dobrého. Vzbudil se v ne nejlepší formě, zkrátka byl nemocný. Sice na bazénu bojoval a postoupil do finále na třetím místě, ale jeho forma a síly se závodu neúčastnily a zůstaly na hotelu. Tam také vydržely i na odpolední finále.
Závod vyhrál Španěl Richardo Oribe, na druhém místě doplaval Francouz David Smetanine (ten již v průměrném výkonu, také absolutně bez síly) a třetí naštěstí Honza. Jeho výkon připomínal spíš boj o život a ještě na 160m jsem se bála, jestli vůbec doplave alespoň na pátém místě. Honza ale zabojoval a i když jeho čas je daleko za osobním rekordem, zaslouží hodnotit v superlativech (málem nevylezl z bazénu…).
ME skončilo. Můžeme hodnotit jeho úroveň z různých pohledů. Jeden je hodnotit účast našich plavců : 9 medailí ( 4-2-3), jeden světový rekord, více osobních rekordů, plavaná finále, co je dobrý výkon. V pořadí národů jsme skončili na 12. místě z 27 státu, to také ukazuje, že jsme hanbu neudělali (dosažený výsledek v pěti lidech, což byla jedna z nejmenších výprav, plavci ze svazu mentálně postižených do výčtu úspěšnosti nezasáhli).
Druhý pohled je sportovní úroveň šampionátu. Je pravda, že někteří vynikající evropský plavci zvolili po paralympijském roku sezonu odpočinkovou. To je fakt. Islandský šampionát se ale konal v tom čase a na tom místě a snižovat výsledky přítomných neúčastí ostatních, by bylo velice nefér a nesportovní, ať už byla jejich nepřítomnost jakákoliv.
Dosažené časy byly navíc výborné, s více světovými rekordy (je fantastické, že jsme se na tom také podíleli).
Pohled organizační : Islanďané pořádali ME poprvé a navíc po dlouhých osmi letech (ME naposled ve Stockholmu 2001) a snažili se, jak to jenom šlo. Pravda je, že většinu doby to organizačně drhlo, ale žádna ostuda a tragédie se nekonala.
Agnes Szilak, jako šéfka IPC Swimming všechno nakonec po spolupráci s místními pořadateli kočírovala v mezích pravidel. Nemůžu hodnotit Islanďany, strávili jsme tam minimum času, ale co jsem viděla, mě po pár dnech uklidnilo. Nikam se neženou, pravděpodobně ví, že jako ostrované, kamkoliv by se vybrali, natrefí po krátkém čase na vodu a musí se vrátit řešit problém, kde vznikl. Také to všechno tak dopadlo, vše se vyřešilo a šlapalo v islandských kolejích. Šampionát to byl vydařený, úspěšný a se zkušenostmi, které se počítají…
Reykjavík jsme opouštěli opět v organizačním zmatku, někomu se na budíku čas změnil na zimní, někomu ne a islandská paní, která to organizovala, si oddechla, když nás všechny v pět ráno nacpala do autobusu. Letadlo do Londýna bylo málem celé plavecké (letěli jsme spolu s výpravou Slovenska, Řecka, Itálie, Izraele atd). V Praze jsme přistáli večer v pořádku.
Plavci sezónu ME začali, příští týden je čeká M-ČR v Českých Budějovicích a nominovaní odlétají 25.11.2009 směr Rio de Janeiro na MS, premiérově na 25m bazénu.
26.10.2009 Praha
Věnseková Andrea
